Smiřičtí ze Smiřic na Náchodě v době Rudolfa II.

AIRBORN

Úvod

Tato práce se budě věnovat náchodské větvi rodu pánů ze Smiřic, kteří v rudolfínské době dosáhli největšího bohatství a úspěchu a v době jejichž vlády Náchod získal privilegia podobná výsadám královských měst. Tehdy celý rod Smiřických prohloubil své mocenské postavení mezi českou šlechtou. Toto povznesení rodu bylo tak vysoké, že o jednom z jeho příslušníků, Albrechtu Janovi, se posléze uvažovalo jako o budoucím českém králi. To bylo ale až o něco později, za panování Rudolfova nástupce Matyáše.

rytina Náchoda

Náchodské náměstí a zámek na rytině B. B. Wernera, kolem roku 1740

Jako prameny ke své práci jsem použil několik publikací, z nichž nejdůležitější jsou: Dějiny Náchoda I náchodského učitele Jana Karla Hrašeho a Památky hradu, města a panství Náchoda i vlastníkův jeho, kterou napsal náchodský kněz Josef Myslimír Ludvík.

Dějiny Náchoda J. K. Hrašeho je dílo doslova nabité informacemi, jichž je tak mnoho, že knížka mnohdy ztrácí na přehlednosti. Na druhé straně je ale třeba říci, že v ní je opravdu pečlivě zpracovaný rejstřík, takže není těžké v ní vyhledat kdejakou drobnost. Díl, se kterým jsem pracoval, zahrnuje dobu od počátku českých dějin až do pobělohorské konfiskace. Vedle historického vývoje jsou tu poctivě zaznamenána jména nejstarších náchodských rodin, purkrabí a další úředníci hradu a města, je tu popsáno tehdejší právo, řemesla, mince, živelní pohromy. V knize jsou zahrnuti i erbovní měšťané a drobná šlechta usazená v Náchodě a mnoho dalších informací.

V Památkách od J. M. Ludvíka není tolik podrobností jako v Hrašem, ani by se tam nevešly, protože kniha je počtem stran asi poloviční vzhledem k prvnímu dílu Hrašeho Dějin. Památky také zahrnují delší období - od krátké kapitoly o českém pravěku až do 50. let 19. století, tedy do Ludvíkovy současnosti. Ludvíkovy Paměti jsou přehlednější a kompaktnější než Hrašeho Dějiny, protože vše je vedeno v jednom sledu, kdežto Hraše má spoustu odboček od hlavní linie.

Počátky rodu Smiřických

erb Smiřických

Jednoduchý, ale působivý erb rodu Smiřických ze Smiřic

První zprávy o rodu Smiřických jsou z počátku 15. století, kdy jeho zakladatel Jan Smiřický ze Smiřic zasahoval do dění v Čechách. Jeden z jeho vnuků Zikmund býval ve službách uherského krále Matyáše Korvína, později se vrátil do Čech a začal budovat rodovou doménu. Vedle mnoha jiných panství koupil roku 1544 také Náchod. Od té doby seděli Smiřičtí na Náchodě nepřetržitě až do roku 1620. Zikmund měl tři syny - Jaroslava, Albrechta a Jindřicha. Nejstarší syn Jaroslav, který zdědil Škvorec a později si přikoupil rozsáhlé panství Kostelec nad Černými lesy, dosáhl vysokých funkcí u dvora císařů Ferdinanda, Maxmiliána a Rudolfa. Nejmladší syn Jindřich dostal Hrubou Skálu (Skály), Návarov, Semily a Hořice, prostřední Albrecht Náchod a také Miletín, který později prodal, a místo něj zakoupil od bratra Jaroslava Škvorec. Albrecht po své smrti v roce 1566 zanechal sedm dětí, z nichž za povšimnutí stojí dcera Maruše (Markéta), budoucí matka Albrechta z Valdštejna. Pro historii Náchoda je ale důležitý nejmladší syn Václav, který se po skončení regentství své matky ujal v roce 1586 otcova panství (k němuž mu roku 1582 byly přikoupeny Ratibořice).

Václav Smiřický (vl. 1566-1593 vč. regentství)

Největším Václavovým přínosem pro Náchod bylo zahájení přestavby původního gotického hradu v renesanční zámek, jejíž hlavní práce a dokončení spadají až do období vlády Václavova syna Albrechta Václava. Za Václava byla pouze opravena hlavní věž, poškozená bleskem v roce 1570.

V době Václavova panování se vyhrotily problémy s obsazením místa náchodského děkana, které vyvěraly z tehdejších špatných poměrů v církevní správě. Tehdy chudá církev neměla prostředky na placení svých kněží, a ti museli žít jen z příspěvků od věřících. Náchodští platili svého děkana špatně, a to, jak píše jeden z děkanů Jiří Pyrenaeus Žatecký, více hádáním se, nežli pokojem a dobrým slovem.1/ Z toho důvodu se každý příchozí kněz brzy ohlížel po lepším místě. Události dospěly až tak daleko, že se Náchodští roku 1590 obrátili na Rudolfa II., aby jejich těžkosti vyřešil. Císař předal věc konzistoři a ta obci doporučila kněze Víta na Hořičkách. Ten ale ve městě nevydržel ani půl roku.

Václav Smiřický zemřel v roce 1593 a jako dědice po sobě zanechal sotva tříletého syna Albrechta Václava, nad kterým bylo ustaveno poručnictví jeho vzdáleného strýce Zikmunda Smiřického na Skalách.

Albrecht Václav Smiřický (vl. 1593-1614 vč. regentství)

Albrecht Václav byl pravděpodobně nejpřínosnějším členem rodu Smiřických na Náchodě. Za regentství jeho strýce byla podniknuta a roku 1611 dokončena rozsáhlá přestavba náchodského hradu na zámek. Sám Albrecht Václav pak už v době své samostatné vlády udělil Náchodu množství výsad. Mladý Smiřický však kromě zvelebování Náchoda také zvětšoval svůj majetek - získal panství Rýzmburk a Třebešov. Kromě toho se ujal dědictví po prastrýci Jaroslavu Smiřickém z Kostelce nad Černými lesy, který zemřel bezdětný a svou rozsáhlou držbu odkázal do vlastnictví vždy toho nejstaršího v rodě. Tím se roku 1611 stal právě Albrecht Václav.

Z důležitých událostí v Náchodě za doby panování Albrechta Václava je nutno zmínit:

Koupi statku s pozemky ve Slaném a přilehlými vesnicemi (dnešní Český koutek v Kladsku), které uskutečnila na vlastní náklady náchodská obec. Po uhrazení částky 9500 kop míšeňských grošů byl obci v němčině vystaven majestát, v němž se píše:

portrét Rudolfa II.

Rudolf II., císař římský, král český a uherský, markrabě moravský, arcivévoda rakouský etc. etc. etc.

My, Rudolf II., z boží milosti volený císař římský (...) Vyznáváme a označujeme od Nás i na místě Našich dědicův a budoucích králův Českých i hrabí Kladských tímto listem všem, že jsme z obzvláštní milosti císařské i královské (...) pozůstalý statek sirotčí někdy Tobyáše Slánského z Doubravice a na Slaném opatrným a našim věrným a milým purkmistru, konšelům a celé obci města Náchoda (...) na časy věčné prodali trhem nezrušitelným a jim propustili: ve vsi Slané dvůr poplužní (...) se všemi k tomu příslušnostmi (...). Zde následoval výčet všech pozemků a movitostí, jež Náchodští koupili. Pak jejich práva, jak mohou se statkem nakládat. Dále doklad o ceně a placení a nakonec slavnostní prohlášení s datováním: Na hradě našem královském v Praze dne 17. dubna roku 1601, království Našich Římském 26, Uherském 29 a Českém též 26 roků. Rudolphus, ad mandatum dei electi Imperatoris prium Quintin.2/

Studia a cesty Albrechta Václava. Pan Zikmund Smiřický poslal svého mladičkého svěřence na universitní studia do Heidelbergu, odtud do Ženevy a pak do Paříže. Po skončení studií se s několika společníky vydal do cizích zemí, aby poznal jiné národy, jejich zvyky a způsoby. Procestovali Nizozemí, Anglii a Skotsko, odkud se přepravili do Dublinu. Při návratu do Skotska byli překvapeni bouří a ztroskotali, avšak podařilo se jim zachránit. Potom pokračovali v cestě přes Anglii, Belgii a Francii do Itálie. Odtud se pak v roce 1610 vrátili přes Německo do Čech.

Přestavbu náchodského hradu. Tehdy dostala velká věž otevřený ochoz. Tato věž zůstala jádrem celé stavby, která získala přístavby v podobě křídel kolem dvou dvorů. Palác, do něhož se vchází portálem se znakem Smiřických a s letopočtem 1611, byl v nádvorních stranách opatřen lodžiemi. Mimo velkou věž byla při zámku ještě postavena tzv. malá věž s hodinami.

Výstavba náhrobku pro předky v děkanském kostele sv. Vavřince. Byl zhotoven roku 1612 z bílého mramoru, na němž je reliéf se dvěma rytíři, klečícími před krucifixem proti sobě. U nohou mají helmice. Na podstavci jsou vytesány čtyři znaky se jmény a letopočty předků Albrechta Václava.

Udělení práv v roce 1612. Byl to nejvýznamnější počin Albrechta Václava, protože se jím Náchod vlastně dostal na úroveň královských měst. Pan Albrecht Václav předal Náchodu patronátní právo nad oběma kostely (sv. Vavřince a sv. Jana Křtitele) a nad školou. Potvrdil Náchodu vybírání cla a mýta o jarmarcích, právo vařit pivo a prodávat ho do "šosovních" obcí, obchod se solí, provozování řemesel, obchod s vínem a také právo zhostní, čili že obec mohla kohokoliv, kdo byl pod její pravomocí, vyvázat z poddanství. Purkmistr a konšelé dostali právo trestat pokutami své spoluobčany. Nakonec Albrecht Václav potvrdil i koupi slanského statku.

Nadějný vývoj byl náhle přerušen nečekanou smrtí Albrechta Václava, který zemřel roku 1614 v Kostelci nad Černými lesy ve věku pouhých 23 let. Jak tato nenadálá ztráta překvapila a zároveň vzbudila všeobecnou účast a zármutek, dosvědčuje pohřeb. Jeho tělo bylo převáženo z Kostelce do Náchoda ve velikém průvodu přátel, úředníků i poddaných a v chrámech po cestě se konala slavnostní kázání. V Náchodě byl pochován ke svým předkům v kostele sv. Vavřince.

Konec rodu Smiřických

Klikni pro zvětšení rytina Albrechta Jana v rakvi

Albrecht Jan Smiřický ze Smiřic vystavený v rakvi

V té době byl již císař Rudolf dva roky mrtev a na trůně seděl jeho bratr Matyáš. Je však v zájmu kontinuity, aby dějiny Smiřických na Náchodě byly dovedeny do konce. Po smrti Albrechta Václava připadlo náchodské panství Albrechtu Janovi, synu někdejšího poručníka Albrechta Václava, pana Zikmunda Smiřického na Skalách. Mladý Albrecht Jan, který tak ve svých rukou soustředil veškerý majetek obou větví rodu i pozůstalost po bezdětném prastrýci Jaroslavovi, se velmi aktivně účastnil stavovského povstání roku 1618 a zpočátku se dokonce zdálo, že by se mohl stát novým českým králem, ale dědičná tuberkulóza ho opět sklátila do hrobu. Když roku 1618 zemřel, panství se dostalo jeho sestře Markétě, která utekla z Čech po bitvě na Bílé hoře roku 1620. Připojila se k "zimnímu králi" Fridrichu Falckému, když na svém útěku ze země projížděl právě Náchodem. Poté získal polovinu majetku Smiřických Albrecht z Valdštejna, který své nároky odvozoval z příbuzenského vztahu, druhá polovice (včetně Náchoda) byla zabrána pro císaře a posléze prodána Trčkům z Lípy. Po zavraždění Adama Erdmana Trčky z Lípy v Chebu spolu s Albrechtem z Valdštejna Náchod připadl císařskému vojevůdci Octaviu Piccolominimu, v držení jehož potomků byl až do konce 18. století. Tehdy Náchod koupil Petr Biron, vévoda Kuronský a kníže Zaháňský, otec Vilemíny, známé "paní kněžny" z Babičky Boženy Němcové. Kněžna Vilemína pak náchodské panství v polovině 19. století prodala německému rodu Schaumburg-Lippe, který ho držel až do vyvlastnění roku 1945. Ale to jen na okraj.

Závěr

portrét Albrechta z Valdštejna

Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna, vévoda frýdlantský a císařský generalissimus

Za Smiřických Náchod pravděpodobně dosáhl svého největšího bohatství a získal nejvíce práv, zvláště za Albrechta Václava. Hraše a Ludvík se o Smiřických zmiňují velmi pochvalně. Hraše píše: Byla to rodina opravdu bohatýrská, rodina šlechetná, která s lidem, v jehož středu žila, snášela stejnou měrou všechny strasti i slasti a která, zvláště Náchodu byla pravým přítelem a dobrodincem, zanechavši po sobě mnohé a vzácné památky, které dlouho ještě čest a slávu její hlásati budou. S národem žila, s národem klesla na Bílé hoře. Byla to též nešťastná rodina.3/

Opravdu nešťastná, vždyť poslední tři Smiřičtí, totiž Albrecht Václav, Jaroslav a Albrecht Jan byli inteligentní a vzdělaní renesanční velmoži, vládnoucí též velkým majetkem. Přitom však ani jeden z nich nepřežil dvacátý čtvrtý rok svého života. Jejich nesmírné bohatství se pak rozplynulo v pobělohorských konfiskacích. Neštěstí Smiřických se pak nevyhnulo ani jejich nejbližšímu příbuznému Albrechtu z Valdštejna.

A co zbylo po Smiřických v Náchodě do našich časů? Zámek dodnes vévodí městu v podobě, kterou mu vtiskli právě oni. V seznamu zařízení kostela sv. Vavřince stále figuruje kalich renesanční z r. 1567, stříbrný a zlacený,4/ dar Hedviky Smiřické z Hazmburka. A ještě jméno lesa, kam doposud Náchodští chodí na procházky a který zvěčnil náchodský rodák Josef Škvorecký, připomíná Smiřické. Do doby Albrechta Smiřického se jmenoval Rzy, když pak Albrecht pozval do města italské řemeslníky, začali lesu říkat Montace. Toto jméno se vžilo a používá se do našich časů.

A na samý závěr už jen drobná spekulace, zůstávající na nevědeckém poli. Nemůže rodina Škvoreckých nést jméno od panství a hradu Škvorec, někdy majetku rodu Smiřických? A proč se hlavní postava Škvoreckého děl, jeho alter ego, jmenuje Danny Smiřický? Otázek by bylo více, ale sem skutečně nepatří.

Poznámky

1/ Hraše, J. K.: Dějiny Náchoda I. Městská rada náchodská, Náchod 1895, s. 368.

2/ Hraše, J. K.: Dějiny Náchoda I. Městská rada náchodská, Náchod 1895, s. 291.

3/ Hraše, J. K.: Dějiny Náchoda I. Městská rada náchodská, Náchod 1895, s. 179.

4/ Wirth, Z.: Soupis památek historických a uměleckých v politickém okrese Náchodském. Praha, Archaeologická kommise při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění 1910, s. 142.

Seznam použité literatury

  1. Hraše, Jan Karel: Dějiny Náchoda I. Městská rada náchodská, Náchod 1895.
  2. Ludvík, Josef Myslimír: Památky hradu, města a panství Náchoda i vlastníkův jeho. Hradec králové, Lad. Pospíšil 1857.
  3. Ottův slovník naučný, díl XXIII. Praha, J. Otto 1905.
  4. Sedláček, August: Hrady, zámky a tvrze království českého. Praha, František Šimáček 1887.
  5. Hora-Hořejš, Petr: Toulky českou minulostí III. Praha, Baronet 1994.
  6. Šafář, Oldřich: Náchod v obraze čtyř století. Náchod, Městský úřad, nedat.
  7. Náchod 1254-1979. Náchod, Náchodské kulturní středisko 1979.
  8. Wachsmannová, Viktorie a kol.: Náchod, státní zámek a okolí. Praha, Sportovní a turistické nakladatelství, nedat.
  9. Kulíř, Boh.: Zapadlé rovy IV. Od kladského pomezí III, 1925-1926, s. 82.
  10. Wirth, Zdeněk: Soupis památek historických a uměleckých v politickém okrese Náchodském. Praha, Archaeologická kommise při České akademii císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění 1910, s. 142.
  11. Sborník muzejní společností v Náchodě I. Náchod, Muzejní společnost 1934.
  12. Janáček, Josef - Louda, Jiří: České erby. Praha, Albatros 1988.
Airborn || Nahoru