Max Weber: Protestantská etika a duch kapitalismu

AIRBORN

Úvod

Weberova stať Protestantská etika a duch kapitalismu (poprvé publikována 1904-1905; Die protestantische Ethik und der Geist des Kapitalismus), ve které spojil psychologické aspekty s vývojem evropského kapitalismu, je považována za jeho nejdůležitější dílo. Autor v ní sleduje úlohu puritánského protestantství při prosazování moderní ekonomické praxe.

Max Weber

Klikni pro zvětšení portrét Maxe Webera s podpisem

Slavný německý sociolog Max Weber - fotografie s vlastnoručním podpisem

Proslulý německý sociolog, politický ekonom a jeden ze zakladatelů moderní sociologie Max Weber (1864-1920), plným jménem Karl Emil Maximilian Weber, studoval právní a hospodářské dějiny na několika německých vysokých školách. Působil na univerzitách ve Freiburgu (od r. 1894) a v Heidelbergu (od r. 1897). Přes opakovaná nervová zhroucení dokázal Weber vytvořit díla takového významu, že se stal jedním z předních myslitelů sociálních věd 20. století. Měl blízko k novokantovství a pozitivismu. Je považován za jednoho z hlavních kritiků Karla Marxe a marxismu.

Ve všech svých pracích se Weber pokoušel naznačit spojitosti mezi různými typy společenské aktivity a zdůrazňoval, že byrokratizace politické a hospodářské společnosti představuje nejvýznamnější moment v modernizaci západní civilizace. Zabýval se také analýzou některých orientálních společností, např. čínské či indické, přičemž poukazoval na vzájemné závislosti mezi kulturou a společností. Nedlouho před koncem života Weber vstoupil do politiky a působil ve výboru, který po 1. světové válce koncipoval ústavu výmarské republiky.

Weberovy studie se zabývaly třemi hlavními oblastmi. Vedle sociologie náboženství, k jejímuž rozvoji přispěl mimojiné svým stěžejním dílem, se zaobíral také politickou sociologií. Tento zájem, prezentovaný např. v nedokončeném díle Hospodářství a společnost (poprvé publikováno 1922; Wirtschaft und Gesellschaft), jej přivedl ke zkoumání typů ekonomické aktivity a vztahů mezi společenskou a hospodářskou organizací. Kromě toho vytvořil celou řadu dalších děl, jež se zabývaly např. metodami sociologického výzkumu.

Weberovy názory na vztahy mezi náboženstvím a hospodářstvím

Weber se pustil do systematického studia náboženství v celosvětovém měřítku, čímž si stanovil úkol takového rozsahu jako nikdo před ním. Weber soustředil svou pozornost zejména k hlavním světovým náboženstvím. Podrobně se zabýval hinduismem, buddhismem, taoismem, judaismem. Zejména však provedl důkladnou analýzu vlivu křesťanství na vývoj západní civilizace. V dokončení zamýšlené studie o islámu mu zabránila předčasná smrt.

Rozborem východních náboženství dospěl Weber k závěru, že představovala nepřekonatelnou překážku pro rozvoj průmyslového kapitalismu, k jakému došlo v západní civilizaci. Příčinou nebyla "zaostalost" východních kultur, ale skutečnost, že měly jiná hodnotová měřítka, než jaká postupně převládla v Evropě. Za jeden z příkladů považuje hinduismus, jehož základní hodnotou je uniknout strádání hmotného světa a dosáhnout vyššího stupně duchovní existence, nikoliv ovládání tohoto světa. Hinduismus dokonce považuje hmotnou realitu za závoj skrývající skutečné poznání, k němuž by lidé měli směrovat své úsilí.

Ani konfucianismus, soustředící se na tento svět, nepodporoval snahy o jeho ovládání, ale usiloval spíše o harmonii mezi člověkem a světem. Bohatství pro něj nebylo příznakem ctnosti jako pro puritány, ale pouze podmínkou k tomu, aby lidé mohli žít ctnostně a věnovat se sebezdokonalování. Přestože Čína dlouho zůstávala nejmohutnější a kulturně nejrozvinutější civilizací na světě, její dominantní náboženské hodnoty bránily tomu, aby se ekonomický rozvoj mohl stát sám o sobě významným cílem, a ne jen prostředkem.

Při zkoumání křesťanství označil Weber za jeho základní aspekt učení o spáse, jež přináší věřícímu možnost být zachráněn pro království Boží, tedy spasen. Významnou roli zde sehrává pojem hříchu a Boží milosti, která jediná může člověka od hříchu osvobodit. Díky tomu se křesťanství vyznačuje jistým napětím, emocionální dynamikou, kterou východní náboženství víceméně postrádají. Nauky o spáse mají "revoluční" charakter. Zatímco východní náboženství předurčují věřícího k pasivnímu postoji vůči vnějšímu světu a existujícím společenským podmínkám, v křesťanství je obsažen trvalý zápas proti hříchu, jenž může vést až k revoltě proti panujícímu řádu. Náboženští vůdcové (po vzoru Ježíše Krista) přicházejí s novou interpretací přijatých doktrín a stimulují tak změnu dosavadních mocenských struktur.

Vlastní studie Protestantská etika a duch kapitalismu

portrét Maxe Webera

Slavný německý sociolog Max Weber

V českém prostředí vydal tuto stať jeden z našich předních weberovských sociologů Miloš Havelka spolu s řadou dalších Weberových prací v souborném vydání nazvaném Metodologie, sociologie a politika (Praha, Oikoymenh 1998). Kapitola Protestantská etika a duch kapitalismu je, jak to provedl už sám Weber, rozdělena do tří částí.

V první, pojmenované Konfese a sociální rozvrstvení, Weber popisuje souvislost mezi vyznáním a ekonomickou činností a nastoluje otázky, jež se v dalších částech pokouší řešit. Zmiňuje, jak v jeho době měli protestanti daleko větší podíl na kapitálovém vlastnictví než katolíci (nemluvě však o židech). O katolících, pokud v určité společnosti tvořili menšinu, dokonce ani neplatilo pravidlo, že menšina, protože nemá přístup do státní správy, soustředí svůj zájem na podnikání (čehož názorným příkladem jsou opět židé). Weber si proto položil otázku, zda je konfesní příslušnost následkem nebo příčinou ekonomických jevů.

Základní rozdíl mezi příslušníky obou vyznání zaznamenal Weber už při výběru jejich vzdělání. Zatímco katolíci si většinou volili školy s humanitním zaměřením, protestanti naopak navštěvovali spíše školy technických směrů.

Příchod protestantismu neuvolnil kontrolu církve nad lidmi, ale utužil ji - přesto lidé ekonomicky aktivní nad sebou strpěli vládu tak tuhé církve. Proto také Weber vyloučil jednoduché vysvětlení zkoumaného jevu, totiž že katolicismus má spíše asketické ideály, zatímco protestantismus materiální. Tomu odporuje už třeba příklad anglických, nizozemských a amerických puritánů. Ve skutečnosti se podnikatelský duch spojuje se zbožností protestantismu, zejména kalvínského. Ještě v silnější míře to platí o různých sektách, např. kvakerech, mennonitech, pietistech apod.

Ve druhé části, nazvané příznačně "Duch" kapitalismu, se Weber snaží tento pojem vysvětlit jako étos práce coby sebeúčelu, specifický pro ideologii přísných protestantských směrů. Myslí tím učení, že člověk je povinen zvětšovat svůj kapitál a to pouze pro zisk sám, aniž by pak vydělané prostředky vydával na uspokojení svých životních potřeb. (Proto moderní západní konzumní společnost vlastně odporuje protestantské morálce, byť právě jí vděčí za svůj blahobyt - pozn. P. K.) Takováto touha po zisku je svého druhu askeze - jedinou odměnou je zde iracionální pocit "naplněného povolání". Proto kapitalismus nepotřebuje příliv nových peněz, ale nového ducha, což Weber dokumentuje příkladem zbohatlíků, kteří svůj majetek vybudovali z ničeho. Tento duch je typický pro moderní kapitalismus, jinde (např. v antice či u východních civilizací) chybí. Touhu po zisku je však třeba odlišit od bezohledného vykořisťování, jež se táhne dějinami jako červená niť, avšak vždy odporovalo skutečnému kapitalismu.

portrét Luthera

Martin Luther na obraze Lucase Cranacha st.

Hlavním protivníkem ducha kapitalismu je tradicionalismus, tedy snaha vydělávat nikoliv víc a víc, ale jen tolik, aby to stačilo na uspokojení životních potřeb. U pracovníků s tradicionalistickým myšlením proto selhává zvyšování mezd jako prostředek povzbuzení pracovní výkonnosti. Tradicionalističtí pracovníci v případě, že dostanou vyšší mzdu, nedělají více, ale naopak méně, neboť v jejich myšlení převažuje názor, že tak za méně práce dostanou tutéž odměnu, narozdíl od kapitalistického pohledu, že za stejnou práci dostanou větší odměnu.

Proto tradicionalistické pracovníky v práci stimuluje spíše snižování mezd - takoví lidé pracují proto, že jsou chudí, a jen potud, dokud jsou chudí. Nízká mzda však brání kvalitativnímu vzestupu zaměstnanců - u kvalifikovaných povolání se zaměstnavateli nízká mzda nevyplácí, neboť kvalitní pracovník se musí soustředit na svou práci a nemít existenční starosti.

V poslední části Lutherova koncepce povolání. Úkol zkoumání Weber podrobněji rozebírá náboženské pozadí ducha kapitalismu.

Úspěšní lidé katolického vyznání museli před smrtí "vykupovat svědomí" - museli zaplatit za to, že ve svém životě byli příliš úspěšní. Katolicismus prostě úspěch v podnikání nanejvýš toleroval, ale nikdy nevyzdvihoval. Naproti tomu Weber zmiňuje Lutherovu tezi, že plnění vezdejších povinností je za všech okolností jedinou cestou, jak se zalíbit Bohu. Nicméně od Luthera vedla ještě dlouhá cesta ke skutečnému kapitalistickému duchu - jemu samotnému byla asketická sebedisciplína podezřelá jako snaha dosáhnout svatosti skrze práci. Luther byl tradicionalista, k propojení povolání s náboženskými principy nedošel. Avšak ani Kalvín nepovažoval duch kapitalismu za svůj cíl, jeho záměrem bylo spasit duše věřících.

Duch kapitalismu pak vznikl až jako učení Kalvínových následníků, jako snaha poněkud zmírnit tvrdost protestantského učení o predestinaci, které tvrdilo, že člověku je již od narození předurčeno, zda bude spasen či nikoliv, což způsobovalo úzkost a strach běžných věřících. Proto vznikl takový výklad predestinace, jenž považoval úspěch v povolání za její projev - takže věřící, aby dokázali sobě i ostatním, že jsou předurčeni ke spáse, se obrátili k dravému podnikání.

Závěr

Max Weber se ve svém sociologickém výzkumu náboženství soustředil na souvislost mezi náboženstvím a sociálními změnami a soudil, že náboženství může být hnací silou společenských změn. V protestantismu a zvláště pak v jeho puritánské variantě spatřoval zdroj kapitalistických názorů typických pro moderní západní společnost. Touha protestantských, zejména kalvínských podnikatelů dosáhnout hmotného úspěchu, která napomohla hospodářskému rozmachu západní civilizace, byla původně motivována záměrem sloužit Bohu. V kalvínském pojetí byl totiž úspěch na tomto světě považován za projev Boží přízně.

Protestantská etika zbavila hromadění peněz středověké stigmatizace a omezením spotřeby podporovala systematickou akumulaci kapitálu. A tak podle Webera sloužila jako motivační základna rodícího se kapitalismu.

Seznam použité literatury

  1. Weber, Max: Protestantská etika a duch kapitalismu. In: Metodologie, sociologie a politika. Praha 1998, s. 185-245.
  2. Filozofický slovník. Praha, Nakladatelství Svoboda 1981.
  3. Giddens, Anthony: Sociologie. Praha, Argo 2001.
  4. Putnová, Anna: Etika podnikání v průmyslové oblasti v České republice v transformačním období. Brno, náklad vlastní, 2001.

Internetové stránky

  1. http://www.xrefer.com, heslo Max Weber
  2. http://tucnak.fsv.cuni.cz/toKEYBCS2/~sanderov/M.Weber.htm
Airborn || Nahoru